10.8.06

Fotky ze zrcadla se už vyvolavaji!


Ahoj, všichni už jsou opět v ČR.

Postupně vyvolávám fotky ze zrcadlovky, zmenšené webové verze naleznete na mém webu: www.hejtmanek.net - fotky snažim se tam napsat trochu komentáře, aby jste byli v obraze...

Když jsem u těch letu, žadny teroristicky utok jsme v letadle neabsolvovali.... jen na letišti v Madridu mě ti dacani donutili zezout pohorky a nechat je projet scannerem - fakt hnusna diskriminace - byl jsem zarostly jak arab a hned, že jsem podezřelý. Přitom ostatni v klidu chodi a nikdo je neponižuje! Což mě vytočilo tak, že jsem aspoň tu ochranku poslal česky doprdele - žadny div že nerozuměli rasisti :)) Teroristu v obleku letící business classem nikdo nebuzeruje. Zajimave na této story je to, že při nastupování do velkyho Airbusu v Mexiku to NIKOMU nevadilo.

Fotka je u Mexickeho zalivu plaže 2006-06-27 1 Barra de Chachalacas

30.7.06

Loucime se Mexico, tva Mana


Je konec pratele. Po pul dennim baleni kramu vseho druhu (od smradlavych ponozek, suvenyrovych tretek, ploutvi, po flasky tequily) jsme pripraveni na zitrejsi Taking off. Bagly jsou narvane k prasknuti, snad vydrzi pohromade, i celni kontrolu :)

Tony nas opustil uz dnes, zhruba pred hodinou. Musel kupovat specialne kufr, aby se mu to tam vse veslo. Stejne ma 2 prirucni zavazadla, tak jsme zvedavi, jestli nam to Indira nepriveze vecer nazpatek :)

* Nepriveze ... propasoval jsem to vsechno, i kdyz jsem toho mel pres pul metraku ... Uz jsem i v poradku doletel a dorazil domu. Jen se cestou nekam zatoulala moje krosna... no uvidime, snad trefi domu :)

Jinac vsichni jsou uz naprosto zdravi - import exotickych nemoci se konat nebude. Omlouvame se, proste uz nebyly kam dat.

Honzik sve zdravi posilil dnesni navstevou Zocala (namesti) - chtel dokoupit suvenyry. Ovsemze ho prekvapila demonstrace privrzencu levicoveho Lopeze Obradora, ktera zablokovala kompletne cele namesti vcetne prilehlych ulic a zastavek metra. K prodavacum suvenyru u Templo Mayor se ani nepromackl. Nakoupil tedy nejakou mrzkou pyramidu za jeste mrzutejsi cenu a vydal se zpet.

Po ceste zpet nasedl (dle uprimne rady Tonyho) na autobus c.43, ktery misto aby jel domu na San Angel, jel uplne nekam do pr... Tak se pak pekne prosel (stejneho svrbely nohy ci co :))
***No, teda nevim co delal, mne 43ka pul roku vozila primo pred barak...

Ja jsem dneska delal celkem prd - kompletoval a vypaloval fotky, spal, balil se, no a v neposledni rade, pro velky uspech, pojidal bifteky (spolecne s ostatni osadkou pochopitelne). Mistni kravy jsou tak stavnate a maso stoji asi 60kc/kg! Mexico je opravdovy raj pro vegetariany - naopak kilo brambor tady je za 35kc.

Na shledanou v CR. Dekujeme za nabidku k odvozu, dopravime se z Vidne busem (Honza do Prahy, ja do Brna a pak nejspis vlakem Olomouc, Unicov)
(Fotka - pyramidy El Tajin, stat Veracruz)

28.7.06

Zpatky v D.F.

Uz jsme doma:
Toz jsme to vcera projeli Oaxacou a pozde vecer dorazili do D.F. Zaverecna tresnicka na dortu byla dost kysela - nenasli jsme klice od domu. 2h prohrabavani auta nepomohlo a pani domaci taky doma nebyla. Jen ten linej pes knoural na dvorku za dverma, ale neotevre potvora nic. Proste smula. Honzovi bylo dost zle - 39stupnu horecka, ostatni utahani po 12h rizeni auta v horach, kde to byla sama zatacka... jeste z toho mam morskou nemoc.

Nocni presun v D.F.:
Nastesti jsme se dovolali do bytu Indi, kde byl jeji spolubydlici a nechal nas tam prespat. Vybaveni spacaky a Brufenem jsme udelali nocni presun po Mexico City - poreseno taxikem - dost draze, asi 38peso za takovych cca 8km. Brzo rano Tonik vyrazil zpatky domu, chvalaboh uz tam pani domaci byla, takze jsme se mohli vratit. Presun rano mistnim minibusem stal 5peso :)

Liny den:
Momentalne Honza furt lezi v posteli 39.5 a po dlouhem rozhodovani si vzal antibiotika. Uvidime co to s nim udela. Tonik sel za to svoji, no a ja sedim v kanclu na univerzite a interfernetuju - za ten mesic mam uz solidni abstak :)

Tichy ocean nakonec:
Za zminku stoji jeste navsteva Ticheho oceanu, kterou jsme absolvovali kousek od Salina Cruz (momentalne nevim presne jmeno one vesnice, ale stala nas asi 40km zajizdky). Prestoze bylo krasne, more tvorilo zhruba dvou metrove vlny a to asi ve trech mistech za sebou. Tak jsme to sli zkusit proplavat a byl to docela zahul. Pri ceste zpatky Tonikovi velka vlna smetla z xichtu potapeci bryle se snorchlem (naivne si myslel, ze snad neco uvidi) - bylo tak rozhodnuto o potapeci vybave, kterou jsme zakoupili pri ceste ke Karibiku. Zbyvajici vystroj - ploutve - si rozdelim ja s Hnozikem (asi kazdy jednu, abychom se nehadali :)) Me v jednom miste ty vlny taky solidne semlely. Napred to sesplouchne z vrchu a pak zpetnym tahem vcucava pod dalsi vlnu, ktera se neuprosne blizi... no fujtajbl. Honza bez vybaveni (ani bryle potapeci ani plavaci ani ploutve) se pres druhou vlnu nedostal. Plaze narozdil od bileho Karibiku mely cerny pisek. Voda byla docela fajn, na rozdil od Kalifornie, kde byla hnusne ledova. Po takovem slanem vyplachu dutin jsme se vsichni shodli, ze more nemusime dalsich 5 let videt.

(Fotka - fotografovani dzungle v Calakmulu - stat Campechce)

26.7.06

Tak se nam to krati, stat Oaxaca



Nas jedno a pul mesicni vylet po Latinske Americe se nam blizi ke konci. Posledni 3 dny travime za volantem 3/4 dne, takze jsme vsichni unafeni. Navic Honza ma nejakou teplotu, tak ani neridi, ridime jen ve dvou.

Dneska jsme prolezli posledni 2 zony archeologicy - Mitla a Monte Alban + po ceste projeli mestem Santiago Matatlan, ktery je nejvetsim vyrobcem chlastu zvaneho Mezcal na svete. Vse se naleza kousek od mesta Oaxaca, kde dneska spime. V hostelu za 70/kus.

Update: Honzovi je cim dal hure, ma uz horecku. Musel ozelet 700g bifteku, ktere jsme opekli v hostelu k veceri. Byly moc dobre! Snazime se delat chute americkym vegetariankam, jenze se na nas divaji jako na vrahy... Tudy cesta nevede... Co na melouna, to se chytnou? Tak nakonec jedna zabrala - dala si kousek melouna, ktery jsme po ceste za 10peso koupili :) Probehla mensi debata na tema vegetarianstvi, nicmene ke shode nejak nedoslo (ani nebyl duvod, bo nebyly plonkove a nerozumi ftipu) - kazdy teda pokracoval po svem - nekdo kravu, jiny travu.

Matatlan docela sel - prolezli jsme tam jednu fabricku, kde se ohniva voda vyrabi: Agave roste 8 let, pak mu osekaji listy, vemou jen to telo, zakopou na 5 dnu s horkym kamenim do zeme (aby zesladlo) pak rozjezdi pomoci konika a kamenneho kola na jemno. Daji do kade, zkvasi, vypali sliji. Na zaver pridaji do lahve cerva (ktereho predtim extrahovali z rostliny asi pinzetama :)) Par lahvicek dovezeme.

Pyramidy v Mitla nic extra - par ctveratych palacu s mozaikama z kameni. Bila Hora (Monte Alban) byla o dost lepsi - lezi na kopci asi 400m nad Oaxacou. Z pyramidoveho komplexu je videt 360 stupnu dokola do udoli. Byvale mesto je docela velike... No, ale uz to cloveka stejne moc nebere - prece jen Calakmul, kde je 360 dookola prales, kam clovek dohledne, nic uz neprekona. Da se tedy rict, ze vse podstatne jsme z pred hispanskych civilizaci videli (az na Guatemalsky Tikal a Copan v Hodurasu).

Na konec prohlidky Molte Albanu zacla bourka, tak velika, ze i obchodnici se suvenyry zabalili kram -zatracene a to jsem chtel koupit nejaky slamak za par supek...

(Fotka - vykopavky v Calakmul, stat Campeche - kol dokola jen prales, nekde v dalce Guatemala)

25.7.06

San Cristobal de las Casas - pro veliky uspech repete

Tak znovu projizdime Chiapasem ... jednak proto, ze to mame na ceste zpatky do Mexico City, ale hlavne proto, ze tu je nejlevneji, tak jsme s chuti podlehli nakupni horecce a utracime pesos kde jen muzem. Takze varovani pro vsechny nase pratele a zname, kteri si mysli, ze jsou v ohrozeni ze bychom jim mohli neco dovezt: Napiste nam urychlene vase prani ve veci mexickych suvenyru, nebo skoncite s nejakou silenosti, ktera se vam zarucene nebude ani trochu libit ale zato se na ni bajecne usazuje prach :). Ted mirime k Pacifiku, Honza uz se shani po decibelometru, aby overil, jestli ocean bude opravdu tichy :)

23.7.06

Uprostred dzungle na vrcholu pyramidy pozorujeme vychod slunce

Lezt na pyramidu v noci, koukat na rozbresk slunce z vrcholu ... fakt parada. To byl zazitek... tradicne mi sem ale nejdou nahrat fotky, takze se podivejte na expedice.myphotoalbum.com kam jsme nahrali neco noveho... Ale poporadku. Takze na ostrove Cozumel jsme dali jeste posledni den potapeni ... na nalehani Honzy jsme vymekli a zaplatili si turistickou projizdku lodi se snorchlovanim ... a nelitovali jsme. Fakt nas vzali na zajimava mista, doprovodny potapec ukazal veci, co bychom jinak prehlidli (napriklad morenu pod kamenem, nebo perfektni koralovou jeskyni, co se dala proplavat - teda troufl jsem si akorat ja...). Dalsi specialitkou tohoto vyletu bylo, ze zacalo lejt jako z konve ... a byla zima /to jsme tady jeste nezazili/ - takze jsme se chodili pres palubu do more ohrivat (bylo vyrazne teplejsi nez vzduch).
Zkratka zazitek ... vecer jsme kopli do vrtule a prejeli znovu celej Yucatan na jih az do Chetumalu, kde jsme zkusene schrupli za 50 pesos. Rano (silene pomalej start, to jsem z toho silel, nez se kluci vybatolili tak sem si dal skoro hodinovou prochazku po meste...) jsme vyrazili na zapad ... kilometry ubihaly, kolem poledne jsme dali vykopavky Becan - puvodne jsme je chteli preskocit, ale to by byla chyba. Opravdu hezke, rozlehle, zachovale ... a byli jsme tam skoro sami. Navic jsem kluky protahl gratis, takze to bylo dalsi pozitivum. Becan se nam libil jeste i z jineho duvodu, dali jsme si tam pekne do trumpety ... v restauraci meli kravu na tri zpusoby, toz jsme si dali vsechny tri :) - a pulkilovej rizek pak jeste jako zakusek...
To se ovsem projevilo na casovem skluzu, ktery jsme nabrali ... z hlavni cesty jsme k vykopavkam Calacmul odbocovali (a platili mytne 100 pesos) ve tri ... a to nas cekalo jeste 60 km dzungli / narodnim parkem. Kubis si ale zahral na Sumachera a do arealu vykopavek jsme vbihali tesne po 16:00. V 17:00 zavirali, tak jsme to vzali rychle ... ale i tak jsme tam skejsli skoro do sedmi do vecera. Ale nikomu to nevadilo, je to v dzungli, cele to hlidaji dva hlidaci a tak nas nikdo ani nevyhanel. Navic areal byl silene velikej, snad nejvetsi vykopavky, co jsme kdy videli. Taky to pry bylo nejvyznamejsi Mayske sidlo v jedne epose....
Kazdopadne se nam odtam moc nechtelo (a to i presto, ze tam bylo komaru vic nez listi na stromech), tak jsem se jal vyjednavat se spravcem. Muj prizvuk z hlavniho mesta asi zapusobil :) - ukecal jsem to, nechal nas tam perspat (coz se normalne nesmi, vsichni navstevnici musi opustit zonu NP do 18:00 ... a dalsi den se zase vracet ... to je 100 km zajizdka). A navic jsem z nej vymamil i povoleni, ze si do arealu muzeme v noci skocit, vylezt na nejvyssi pyramidu (ma tak 80 metru) a nafotit vychod slunce uprostred nekonecne dzungle.
To byla romantika... fakt zazitek na celej zivot.
Rano jsme jeste jednou poradne za svetla celej areal prosmejdili a vyrazili dal na vychod ... k veceru jsme dorazili do Palenque - a tak jeste jednou (tedy uz potreti) zkoukli pyramidy. Ale k nasemu obrovskemu prekvapeni se jim za ten mesic nejak scvrkly ... byly nejak daleko mensi, nez jak jsme si je pamatovali ... v porovnani s Calacmulem to byla jen vesnicka :).
Z ucty k tradici jsme s Kubisem zase vlezli na koupacku do vodapadu, tentokrat pro nas zasel policajt se samopalem (asi nas bonzli nejaci Mexikanci co sli okolo), tak jsme po zrale uvaze uposlechli jeho vyzvy, oblekli trenky a odpochodovali do auta. Nakoupili jsme par suvenyru a ted internetime ....
Stav posadky
Jsme v podstate OK, jen par drobnych sramu - Kubis ma zalehle/zanicene ucho, nasadil antibiotika a lepsi se to. Ja si vcera na jednech pyramidach skopl palec, krve jako z vola a nekraci se mi zrovna nejlip - a pres plot to jde jeste hur. Honzik krome tradicnich stipancu od komaru je OK. Nalada je taky dobra, snad jen Honza kveruluje, ze by chtel snidat, pak obedvat a k veceru veceret - kdyz mu toto odepreme, byva nerudny. Kubis se obcas vztekne, ale rychle vyprcha ... ja zase silim, kdyz mame nekde zbytecne prostoje ... ale to jsou jen detaily, jinak jsme si myslim dobre sedli, vychazime si vstric a vsichni si to maximalne uzivame.

20.7.06

Podmorsky vyzkum

Ano, ctete spravne, stali se z nas ostrileni morsti biologove. Uz pozname rybu od koryse, pri trose stesti rozlisime i morskeho konika od jezka - taktez morskeho. Jeste chvili a narostou nam zabry a prsty srostou do ploutvi :) ... Jinak receno, machame se tady ve vode, ktera je tepla jako kdyz si v nedeli vecer napustite vanu ... k tomu nadherne plaze, palmy a pohoda.
Dnes jsme pujcili motorku a vyrazili obhlidnout nejake dalsi tereny k potapeni.

Motorka

Jeste k motorce - tentokrat jsme vzali o neco silnejsi Hondu a nebyl to automat, bylo potreba radit - coz byla zrada, protoze kluci na to koukali jako tele na nova vrata. Ale pak se Kubis osmelil a pod mym odbornym vedenim tam kopl jednicku a objel benzinku dvakrat dokola. Byl jsem na nej hrdej jako novopeceny otec na prvni krucky prvorozeneho potomka :) ...

Potapeni
Nebo spis lepe receno snorchlovani je super zabava. Je tu tepla voda, spousta barevnejch rybicek (obcas si pripadame, jako kdybychom byli ve velkem ale preplnenem akvariu), koraly a vubec... Jinak dnes jsme meli dalsich par prisustku do naseho alba ... videl jsem zraloka (ale byl mensi, mel tak metrik max.), konecne jsem taky uvidel rejnoka (Kubis i Honza uz ho maji na konte skoro tyden, jen ja furt zaneho nepotkal) ... Az dnes. Tak jsem je chtel trumfnout a pohladit si ho ... byl docela pomalej, tak sem ho doplaval ... pak do nej stouchal ploutvi, jestli neni elektrickej, ale zadne jiskry nelitaly ... na a nakonec ho na treti pokus ho chytil ... jenze chyba lavky, kdo to ma vedet, ze tyhle mrchy maji zihadlo a k tomu jedovate? Bodnul mne do ruky, to byla bolest ... kam se hrabou srsni ... Tim u mne rejnoci skoncili ... az potkam dalsiho, tak na nem provedu pitvu ... zajimalo by mne, odkud to zihadlo vytahl....
Pak jsem taky chytil chobotnici ... ale poucen predeslymi neuspechy jsem tentokrat vedecke badani presunul na pevninu, kde mame coby suchozemci nadvladu ... zase chyba lavky, kdyz jsem ji zverrubne otukaval rakosem, tak po mne vystrelila nejakou cernou tekutinu - nastesti tesne minula, ale spric to melo prekvapivej. Tak jsem ji zase dopravil do more, kde to cele zacernila a zmizela...
V tomto ohledu pripominam Kubise, ktery pred mesicem v pralese odchyt obrovskou zabu, ktera ho taky necim postrikala ... musela to bejt kyselina prvniho stupne protoze se mu to hoji doted ...
No, tolik k nasi vedecke cinnosti ... zatim to na publikaci v prestiznich casopisech s vysokym impak faktorem fakt nevypada :) ... ale uzivame si to... Jo a taky jsme na plazi chytali kraby ... v tom jsme byli relativne uspesni ...
Jo, jeste jeden extrasuper zazitek s morsko faunou - Kubis na plazi obdivoval parek vyzranych prasat - nebo spis, prasata bradavicnata obdivovala jeho igelitky s jidlem a to tak durazne, ze ho zahnaly do more. Byly tak vytrvale, ze za nim skoro plavala :) ... to byl pohled, lepsi nez Chaplin.

Soukromy pozemek - VSTUP ZAKAZAN
Tak to je tady asi nejcastejsi cedule. I Honzu, jinak zaryteho pravicaka nasi vypravy, uz to stve. Zda se, ze cele Mexiko si tady rozparcelovali a oplotili. Obcas uplne nesmyslne. Stovky kilometru jsme jeli dzungli a presto tam byl vsude ostnaty drat. Zjevne to byla zeme, ktera lezi ladem, ale asi patri nejakym velkostatkarum, co si ji oplotili a zacedulovali. Tenhle nesvar tady prebrali z USA. Uz zaciname chapat, proc tady v Mexiku nepestuji turistiku, zkratka to nejde. Nikam se nedostanete, vsechno je neci a oplocene.
A dalsi vec, asi tady neznaji (nebo prinejmensim nepouzivaji) institut vecneho bremena a povinnosti umoznit/strpet prechod pres svuj pozemek. Vysledkem je, ze jedete desitky kilometru kolem verejne plaze, koukate na ni, ale nemuzete se tam dostat. Pak tam je jedna cesta, ale na jejim konci - skoro u plaze - sedi typek za zavorou a vybira. Nikoli za plaz - ta je verejna, ale za vstup na jeho pozemek. A nam dokonce zakazal vzit si na plaz jidlo a piti, marne jsme se s nim hadali, ze plaz neni jeho, ze si tam budem delat co se nam zachce. Trval na tom, ze tam s pitim nesmime (jeho motiv byl zrejmy - mel tam hospodu a predrazene napoje). Kdyby bylo po jeho, tak nam zakazal i plavat ke koralum, protoze tam prodaval hodinove vylety za bratru 800 Kc.
Jinak obecne je zajimave, ze spousta Mexikancu tady pouziva imperativ. Porad maji chut mi neco zakazovat, prikazovat nebo nedovolovat. Vzorovy pripad se stal nedavno ... koupali jsme se nekde ve vodopadu a prisel policajt a delal duleziteho, pry KDO NAM DOVOLIL SE TAM KOUPAT. Tak prece otazka vubec nestoji, jde o to, ze to nebylo zakazane, tudiz to bylo dovolene! Nebo treba si jen tak vesele plavu v mori a okoloprojizdejici lod mne zacne buzerovat a rozkazovat mi at odtam plavu pryc, ze tam jezdi lode a muzu prijit k urazu. Ted mi nejde o to, ze v podstate to byla dobra rada, jde mi o ten ton, o zpusob, jak mi to rikal. Tak jsem mu sdelil, ze beru v potaz jeho radu, ale nerespektuju jeho autoritu a natruc tam hodinku snorchloval (ale pozorne koukal kolem sebe). More je prece vsech. Vubec moje suvereni individualita tady je pomerne nezvykla, mistni jsou tak nejak zvykli poslouchat kdyz se na ne hukne. Ale to bude podobne asi i v CR... Ale my uz si na panovacne chovani nasli zaruceny recept - ignorace. Proste si delame co uzname za vhodne a komu se to nelibi ... at si zavola policii. Nikoho jineho nerespektujeme, a policii jen a pouze, pokud ma pro sve jednani oporu v zakone.

P.S. Koho zajima, jak to dopadlo vcera, tak jen kratke resume .... litr rumu padl za vlast, bylo veselo, parili jsme az skoro do rana.

19.7.06

Nejvetsi koralovy ostrov - Cozumel

A dalsi primy zpravodajsky vstup z Karibske oblasti ... bohuzel opet bez fotek, cestu na fotoalbum ale uz snad znate...
Takze pote co jsme opustili Tulum jsme se vydali k jihu... pohoda jazz, cesta byla fajn, kilometry utikaly ... cestou jsme se dvakrat vykoupali v azurove modrem vapencovem jezirku (cenote), pri druhe osvezovaci koupeli prijemne zaflirtovali s jednou slibne vypadajici patnactkou ... ale vse zustalo jen na konverzacni urovni ... a v podvecer dorazili k hranicim s Belize. Honza nechtel na noc prejizdet do noveho statu (nejak mu Mexiko prirostlo k srdci a navic se bal celnich a jinych formalit atd...) tak jsme na noc jeste zustali v hranicnim Chetumalu ...
Docela pohodove mesto, navic jsme nasli levne ubytovani za 50 pesos na osobu v jednom mistnim dome mladeze. Vecer jsme se courli po meste, koupili nejake mistni pochutiny co prodavali na namesti .... zajeli doplnit zasoby do supermarketu a zalehli.
Rano jsme vyrazili na jih ... na Mexicke hranici kluky celnici skasli o 100 pesos za to, ze jim pri vyjezdu z Mexika neseberou turisticke karty (pak by pri navratu museli zadat o nove za 200 pesos). Ja mam kliku, nejsem tady jako turista ale jako zamestnanec, takze na mne byli kratci.
Dalsi pruvan v penezence nas cekal v Belize ... 10 dolaru za dezinfekci auta /kterou samozrejme neudelali, jen vydavali potvrzeni/, 25 dolaru za povinne ruceni (na 3 dny!!!) ktere je na uzemi ministatu Belize povinne ... no, nejak se mi to nechtelo moc platit, tak jsme to nadrzo projeli s tim, ze uvidime, treba nam to projde. A dobre jsme udelali ... jakmile jsme se dostali na belizskou hranici, tak jsme napred prosli pasovou kontrolou ... dali nam razitko do pasu ... ale pak zacali nejak moc kverulovat ohledne naseho auta ... ze pry technicak neni napsany na nikoho z nas ... takze potrebujeme nejaky specialni formular, vyplneny, podepsany, orazitkovany nejakou silenou institutci v Mexiku /ale kdyz jsem se konkretne ptal, tak nebyla schopna ten formlular definovat ani ukazat, jak ma vypadat/ ... no byrokracie tak na tyden ... a to vse kvuli planovane dvou az tridenni navsteve.... navic by pak po nas chteli dalsich asi 20 dolaru za to, ze s autem do Belize vjedeme ... a jako tresnicka na dortu 43 dolaru vystupni poplatek za osobu ... No, to uz jsme se jim drze vysmali, ze se jim na celou jejich Belize muzeme vy.... a jestli nechteji turisty a nase penize, ze je mileradi utratime nekde jinde. Koneckoncu, v Belize krome Borise Vostreho nic zajimaveho stejne neni ... Tak jsme byli radi, ze jsme zbytecne neplatili za dezifekci a pojisteni ... i kdyz tech 200 pesos celnikum nam nikdo nevrati ...
Pak jsme chvili laskovali s myslenkou, ze bychom auto nechali zaparkovane na Mexicke strane a vydali se do Belize aspon autobusem ... ale kdyz jsme prebalili bagly tak jsem zjistil, ze zatimco jsem predevcirem snorchloval a kluci balili stan a pakovali veci, tak nejak do teto cinnosti nezahrnuli muj spacak, co se susil opodal. To byl finalni popud pro to dat Belize vale a vyrazit zpatky na sever na Cozumel. Cestou jsme se stavili v kempu z predvcerejska ... a svete div se, spacak za tri litry tam poslusne cekal na panicka. Kdyz jsem se objevil, radostne vrtel tkanickama a vrnel vsemi zipy. Navic byl hezky vyprany ... zazil 3 tropicke bourky ... ale pak ho vysusilo slunicko, takze jsem jeste usetril za cistirnu.
Kdyz uz jsme tam byli, tak jsme zase trochu zasnorchlovali na prilehlem koralovem utesu ... vecer slupli dve morske rybky a nakladany cesnek, zahrali karty a kolem desate vecer vyrazili do mesta za kulturou. Mistni kabaret nase kulturni potreby bohate uspokojil a tak jsme zkulturneni v jednu rano jsme vyrazeli na sever hledat nejake misto na prespani ...
Planovali jsme to zase nekde zapichnout na plati ... ale chyba lavky ... celych 60 km az k Playa de Carmen bylo more oploceno ... a vsechny pristpove cesty na plaz mely zavoru a hlidace, co chteli nekrestanske penize ... plaz je tady sice ze zakona verejna, ale vsechny pozemky okolo soukrome a ti smejdi to vedi a rejzuji na tom. I tak jsme je prevezli ... zabocili na jedno odpocivadlo a schrupli si tam. V osm radno jsme meli konecne rychle vstavani podle mojich predstav - byli jsme sbaleni do 20 sekund ... prisla totiz bourka :) a my spali pod sirakem.
v Playa de Carmen jsem nechali auto na parkovisti (vsude kartelova cena 100 pesos za den)
a vyrazili na ostrov. 110 Pesos za jizenku na lod, co se houpala tak, ze jsem skoro znovu videl snidani.
Na ostrove jsme si nasli fajn ubytovani - 100 pesos za noc je na mistni pomery lace - a vyrazili to tu obhlidnout. Vsechny ceny tady udavaji v dolarech ... hmmm ...
Tak jsme zabrousili do osvedceneho supermarketu a poridili litr Bacrdi rumu za 160 Kc, 2,5 litru CocaColy ... a udelali si Cuba Libre svepomoci. Ted uz jsme prijemne naladeni, zbytek lahvinky skonci v melounu a vecer bude veselo ... Trochu jsme se vykoupali (Kubis si dal sipku se slunecnim brylema, tak je zauctoval na ucet zisku, ztrat a utonuti), ted internetime zatimco na nas ceka opily meloun. Jen Honza se intoxikace neucastni, vzal snorchl a sel se utopit na nejhezci koralovy utes Karibiku. Kdyz do pekla, tak aspon na hezkym koni :)
Zitra - jestli budeme pouzitelni - planujem pujcit motorku a trochu tady projet ostrov ... dalsi den pak nejake potapeni. Pohoda, jazz, zadne fofrz, pianko ... zkratka v mexickem stylu.
Tolik pro dnesek, moc vsechny zdravim
Tony

17.7.06

Kubis se hlasi, tentokrate z ostrova Cozumel


Ahoj lidi, nekteri se divi, ze sem nic nepisu, ale vzhledem k tem dvou spisovatelskym strevum si myslim, ze by to bylo zbytecne :) Navic jsem pozapomnel jmeno/heslo, toz sem se nemohl ani prilogovat do tohohle blogu.

Oc mene pisu o to vic se soustredim jako fotograf vypravy na dokumentaci obrazovou, zahrnujici jak fotografovani, tak paleni fotek na CD/DVD. Tato aktivita zezere cely muj drahoceny cas u internetu, zatimco pisalci pisi blog.

Moji fotodokumentaci vsak na expedice.myphotoalbum.com neuvidite on-line, ale potom co doma vyvolam fotky z RAWu. Tahani dvoukiloveho fotaku da zabrat, ale snad fotky budou stat za to.

Papapapa

Ostrov Cozumel:

Dneska jsem poprve na internetu, aniz musim neco vypalovat, tak napisu par postrehu.

Belize za 2m 34s
Vyprava bohuzel musela opustit planovanou trasu, bo nas na hranicich nepusitili s Indirinim autem bez Indi - prestoze jsme meli prohlaseni, chteli to na nejakem special formulari - zasr. urednici - coz si mysleli ze jsme to ukradli? Takze navsteva Belize se odehrala asi ve 2minutach a 34vterinach - napred jedno razitko a pak zachvili dalsi. Pred Belizskou celnici jsme ja a Honza zaplatili vsimne (kazdy 100pesos)mexickym hranicarum, za to, ze nam neseberou papirek, ktery budem potrebovat pri odletu. Oficialni nakup noveho papirku stoji 200pesos. Zbytecne... Ale o tom urcite Antonin napise, takze stim nebudu zdrzovat.

No takze jsme zpatky v Mexickym karibiku a lecime si frustraci koupenim litru rumu (Bacardi za 160korun no nekupte to) a vyvalovanim se na bilem pisku. Honza je z toho cely nervozni a nesdili nasi poflakovaci naladu a nejradeji by se furt nekde potapel. Kazdy tak nahazuje udicku po svem. Nekdo na suchu, nekdo ve vode. Priznejme si vsak po pravde, ze krasa mistnich mori predci krasu mistnich zen. Tazne kousky rybicek trn z paty vytahnou opravdu malokdy.

Rybicky u more
Posledni zaloveni, ktere stoji za zminku, se udalo na plazi u majskych ruin v Tulum. Objevily se tam 3 zajimave kousky ze Spanelska - mlade misionarky (tak max 22) sirici katolickou viru indianum dale do vnitrozemni dzungle. Zatim co se jedna koupala, Tony a ja jsme debatovali o Bohu se zbylyma dvema. Hustime do nich cca hodinku. Je fakt hezky vecer, slunicko zapada za pyramidy, sedime na bilem pisku, dokola palmy, modre more. (Ze by navsteva z raje?) Uz, uz to vypadalo ze prijmou nas vedecky pohled na svet - dalsi pul hodinka, dochazeji jim argumenty a urcite konvertuji. V tom vsak prijde z more treti - hodne zanicena a evidetne vedouci jeptiska - a zrejme zarlic na ty dve, utne debatu s tim, ze uz nastal cas odebrat se zpatky do rehole dzungle. Nikomu se ze svetskych slasti bile plaze a predstav nechtelo, ale matka predstavena byla neoblomna.

Skoda - Honzik nesdilel nas edukativni zapal pro presvedcovani studentek - chodil sam nekde po plazi, misto toho, aby nam pomohl s vedeckym vykladem ateistickeho sveta... treba by i ta treti (plonkova) povolila :)) Takle to byla presila.

A vic pro dnesek nenapisu, neb neni cas, meloun nepocka :) ... however, stay tuned, more to come!

(Fotka: plaze na ostrove Isla Mujeres, stat Quintana Roo)

Pobrezi Karibiku - II cast

stale mam problemy dat sem fotky, takze pro ilustrace jdete na adresu expedice.myphotoalbum.com - nebo odlaz vpravo nahore - fotoalbum. Je tam par novych kousku.
Jinak na Isla de las mujeres jsme se dlouho nezdrzeli ... vsechny hlavni turisticke atrakce byly budto zavrene nebo predrazene, tak jsem se podival akorat do zelvaria (pestuji tam zelvy). Navic pujcena motorka doznala jistych zmen na karoserii, ktere puvodni designeri asi neplanovali a v pujcovne z nich taky nebyli nadseni :), tak jsme sbali saky paky a zpatky na pevninu. Prespali jsme v Playa del Carmen, neskutecne turisticke a predrazene mesto (Hostal za 100 pesos za osobu a noc) rano se rozloucili s Indi a pak popojeli do Tulum. Hezke mayske ruiny a hlavne bombasticka plaz. Tak jsme se tam vykoupali ... Kubis a Honza sli napred, ja si dal jeste okruh s pruvodcem (50 pesos) ... kdyz jsem je pak hledal, tak to bylo uplne snadne ... preplnena plaz, jako Vaclavak 17. listopadu ... ale komplet vsichni se rochni jen u brehu, tak po pas ve vode ... jen dve hlavy si vesele plavaly v mori :), Kousek od pobrezi (tak pul kilometru) navic koralovy utes. Turiste tam jezdi predrazenyma lodickama, na to jsem nereflektoval, nasadil ploutve a doplaval si tam ... bajecne potapeni. Mraky ryb, vsechny barvy ... nejake musle a pulmetrovi morsti jezci. Pak to zkusil Honza, ale nejak neumi zachazet se snorchlem, tak se nam malem utopil (prehanim, ale vratil se predcasne a vubec nemel zizen).
Rozhodli jsme se tu prenocovat, puvodne na divoko, pak jsem ale kvuli hlidanemu parkovisti zaplatili 30 pesos za osobu v jednom kempu. Spali jsme pod sirakem, absolutni pohoda, teplo, more, hvezdy, pivko v ruce ... nemelo to chybu ... jen asi ve 3 rano prisla bourka, tak jsme se schovali do jedne chajdy ... kolem pate rano pak dalsi prutrz mracen, chajda nevydrzela tak jsme staveli stan.
Dnes rano jsem si dal jeste jednou koralovy utes ... a pak jeste tak skoro kilacek do volneho more ... je tu uzasna viditelnost ... skoro 60 metru ... fakt bezva ... ted internet, vypalit fotky a vzhuru dolu na jih. Dnes, nebo zitra planujeme prechod do Belize.
Jo, jeste ztrat jsme priuctovali kubisovu karimatku, moji deku a na ucet zcizeni kubisovy sandaly (nechal je pod autem, kdyz jsem se sli na 5 minut osplouchnout do more ... a ony jim asi mezitim narostly nozicky). Sandaly a karimatky jsou tady vubec nejake malo trvanlive zbozi ... Honza uz taky spi na mexicke karimatce a moje sandaly uz jsou taky historii. Co se ale tyka jinak vydaju, tak jsme docela v pohode, drzime se dokonce pod rozpoctem, jestli to tak bude i dal tak tahle cesta nas vyjde docela levne.
 
 

15.7.06

Vse v normalu - a v Karibiku

Vudce vzpoury jsem dal pro vystrahu popravit a uspesne opet nastolil historicky velmi osvedceny otrokarsky rad. Zbytek muzstva pochopil a seka latinu. Takze vse je OK. Vicemene i po zdravotni strance.
Jinak k nasemu cestovani, kde jsme to skoncili ... aha, Campeche. Fajnove kolonialni mestecko, zastihla nas tam tropicka bourka, ktera jeho ulice promenila v reky (kdyz jsem sel pro auto, brodil jsem se po kolena ve vode). Nasli jsme tam ubytko za 250, ale nakonec to nevzali a vyrazili smerem do vnitrozemi ... kolem desate vecer jsme odbocili z hlavni silnice k nejakym jeskynim... ukazalo se to jako vytecna volba, byly tam pristresky, tak jsme si schrupli gratis. Po snidani jsme v pohode skoukli jeskyne (meli tam zajimavou show svetla a zvuku, 50 peso za osobu je dost, ale brali jsme to tak, ze v cene bylo i ubytovani:). Kolem poledniho jsme dorazili do Uxmalu, velke vykopavky, pamatka UNESCO, potvory chtely krome 45 pesos vsupneho jeste 50 pesos dan z kultury. A te sem se nevyhnul ani ja, coby velevazeny hostujici profesor, jinak vsude chodici gratis. Vykopavky byly mohutne, ale uz nas to nejak nebere, same sutry a turistky v minisuknich ... to se brzy okouka :) Jen jesterky tam byly jeste vetsi, mam vyfocenou jednu, co mela dobre pres metr ... ta by se dala i grilovat :) Proc kupovat kure, ze? Ale jsou hrozne rychle, potvory ... nehlede na to, ze jsou i tak trochu chranene.
Po Uxmalu jsme si dali dalsi kolonialni mestecko Izamal, vyznamne snad jen tim, ze vsechny baraky jsou natrene zlute ... a je tam klaster, co navstivil Juan Papagaj II ... ma tam i sochu a fotku, co se k ni chodi misni modlit pro zazraky. Pak tam taky byly nejake pyramidy, toz jsme to vyhodnotili jako dobre piknikove misto, kde poveceret... Bylo sice zavreno, ale nemeli spravenej plot ... tak jsme sedeli, jedli roztekle cokoladove donuty a koukali do krajiny co byla placata jak prejeta kocka, nikde ani kopecek, kam oko dohledne. Jen ta pyramida, co jsme na ni sedeli vycnivala.
Vecer jsme jeste stihli v svetelnou show v Chicen Itza (a zase jsem platil tu kulturni dan, to je hrozne, oni mne tady snad nauci platit dane...). Nocleh jsme si dali v luxusnim hotelu s bazenem ... ale tradicne jsme kempovali na travniku, 600 pesos za pokoj jsme platit nechteli, radeji jsme dali 60 pesos za travnik. Bazen byl v cene, tak jsme se v nem rochnili skoro do pulnoci. Pivko po ruce, hvezdy nad hlavou, prijemna teplota ... znacka ideal. Rano zase bajecna koupacka a vzhuru na pyramidy. Chichen Itza je enormni, nic tak velkeho jsme jeste nevideli, a to jsme si mysleli, ze uz mame omrknuto vsechno. Tahle civilizace trvala o 400 let dele nez ty vice ve vnitrozemi, takze architektonicka novinka - meli i sloupy - a budovy byly jeste vetsi nez v Chiapasu. Jo a taky tam meli Cenotes, diry do zeme - takove male Macochy, kam hazeli obetni mince, sperky, kameny a zajatce (mozna v obracenem poradi:). Prohlidka nam trvala skoro pet hodin, a to jsme to sli kavpikem. Pak jeste tradicni nakup suvenyru (Kubis udelal bajecnej obchod, ukecal jednu sosku z 300 pesos na 80 a citil se jako king, teda aspon nez jsem mu rekl, ze vedle maji 2 za 50).
Opravdu dobrej deal se nam ale podaril s obedem, nasli jsme jeden all you can eat bufet co byl v akci, za 60 pesos jsme se mohli najist, co se do nas veslo. Verte tomu, na nas rozhode nevydelali :) ... Kubis pak jen funel, hekal - ja nemohl ani chodit ... jen Honza zda se svych 8 chodu zvladl bez vetsich problemu ... kam to ten chlap sklada je mi zahadou. Hubenej je jak reklama na Dachau ... a furt do sebe neco cpe.
V podvecer pak navsteva jedne vyborne Cenote - podzemni jeskyne s jezerem, kde byla uplne skvela koupacka a presun do Valladolid, kde jsme nasli pokoj za 150 pesos. Kluci jeste skocili na pivko s Amikama, co jsme potkali cestou a druhej den rano presun do Cancunu (no, rano ... to je sirokej pojem ... mame tady docela pomale starty, clovek by rekl, ze za 20 minut musime byt po snidani a sbaleni sedet v aute, pritom nam standartne trva pres hodinu se nekam vykolebat ... na tom budeme muset jeste zapracovat chlapci...)
Cancun - co k tomu dodat. To je pojem sam o sobe. Neco jako Las Vegas pro gamblery, je Cancun pro plazove povalece. Neni tam nic jineho nez hotely, horko, plaze a diskoteky. Vstupne do vyhlaseneho Coco Bongo bylo 500 pesos, tak jsme si to nechali ujit a odpoledne se trosku povaleli po plazi a v podvecer vyrazili na karibsky ostrov Isla de las Mujeres ... odkud pisu tenhle prispevek. Tady jsme nasli vyhlasenej hostel, kemping za 60 pesos, vecer tam probilhala docela fajn party, meli zrovna koktejly v akci - Pina Colada, Margarita, Cuba Libre atd za 35 Kc - tak jsme s Kubisem ukuli bajecnej plan - ze se ozereme ... a pak jsme ho uskutecnili. Ani to nebylo tak tezke, tady je rum skoro levnejsi nez voda, tak do kazdeho koktejlu lijou tak dve deci...
Bylo tam docela dost turistek ... Kubis mlsne koukal, stavnate komentoval (az nekdy potkame Cesku, tak urcite dostane par facek, ted vsak rafinovane vyuziva jazykove bariery a nepokryte a prilehave komentuje vnady treba i holky, co sedi hned vedle nej. A co je nejhorsi, uz stahl na sikmou plochu i mne:). Nicmene s vyjimkou komentaru se k nicemu nemel (neb ma doma pritelkyni, tak seka latinu) takze to nakonec nebyl on kdo proveril, ze do sprchy se tady vejdou pohodlne i dva :)
Dnes jsme pujcili skutr (180 pesos) a vyrazili potapet se na koralove utesy. Ja zatim napsal denik a cekam, az mne vyzvednou....
Dale planujeme cestu na jih, po pobrezi Karibiku az do Belize ... pak Guatemalu, trochu mozna Honduras a zpatky do Mexico City ... a ZA 14 DNI DO PRAHY ... JAK JA SE TESIM ...!!!

12.7.06

Tohle je vzpoura!!!

To je hrozny, jako na lodi Bounty!! Jen pockejte holomci, ja s vama zatocim. Zarazim vam vychazky, pujdete na samotku a zadny balicky od cervenyho krize... to vas nauci takhle mne pomlouvat ... vubec jim neverte, maji se tady jako v bavlnce, bajecne si uzivaji nejlepsi dovolenou sveho zivota a jeste si budou na internetu stezovat ... nevdek svetem vladne!!!
No nic, jinak ted jsme v Meride, bylo to tu super ale ted balime sakypaky a vyrazime na Chichen Itza - dalsi pamatka Unesco. Vcera jsme dali Uxmal, perfektni, zachovale, monumentalni. Navic tam byly skoro metrove jesterky (teda vlastne uz jesteri) a silene vedro, vychlastali jsme 20 litru vody za den. Vecer prisla bourka jakou jsme jeste nevideli ...
Vsichni OK, Kubis prestal mit prujem, Honza je postipanej od komaru ... ale jinak vse OK.

10.7.06

Von Nueva Palestina az do Campeche

Vazeni ctenari, z Mexica se vam hlasi zvlastni Tonyho vezen 005. Vubec mu neverte, co tady pise. Ve skutecnosti nas nuti vstavat brzy rano, nekdy jeste za tmy a zasadne odmita jakekoliv napady, ze bychom se mohli najist a cele vecery nas pod pohruzkou rany macetou nuti hrat marias. Proste je to tady jako na Gulagu. Teda s tim rozdilem, ze tady v Campeche, odkud se vam hlasim, je 0 neco malo tepleji.

Z Internetove kavarny uprostred dzungle jsme se vratili az za tmy. Nastesti jsme uz meli postaveny stan, takze jsme si jen uvarili testoviny se salkem a s cokoladou a dali se do spani. Me se spalo spatne. Hrozne me sezrali komari. Ve ctyri rano me vzbudilo strasne svedeni a uz jsem neusnul. Rano navic bylo posmourno, takze jsem mel mizernou naladu. Kubis s Tonym vyrazili autem na prohlidku Bonampaku, me se nikam nechtelo, takze jsem se od hlavy k pate natrel Fenistilem proti svedeni a vratil jsem se do spacaku. Asi za pul hodiny zaclo huste prset a brzo na to se vratili Tony s Kubisem. Pry tam skoro dojeli, ale pro dest se asi kilometr pred cilem otocili. Zakazova znacka tam pry zadna nebyla, ale kus cesty je pronasledoval nejaky Indian a hrozne se rozciloval. Indiani jsou hrozne na penize a cestu si zjevne privlastnili bez souhlasu bileho muze z D.F. Jen bych to doplnil - ruiny Bonampak jsou cca 9 km od hlavni cesty, vede tam takova polnacka/dzunglacka, normalne je to zanesene v mape, znaceno je to jako standardni cesta 3. cenove ... tak jsme si tam chteli zajet. Jenze chyba lavky - mistni indiani si tady na to udelali monopol. Zalolili prepravni spolecnost, maji tam minibusy a nuti vsechny turisty, aby si u nich koupili svezeni tam a zpatky - za neskutecnych 70 pesos. To se nam fakt nechtelo, tak jsme se tam vydali vlastnim autem ... cca po 5 km vidim v zadnim zrcatku, jak se za mnou zene nejaka otriskana Honda a blika vsemi blinkry ... hmm, tak jsem ji nechal predjet ... a on mi zacal blokovat cestu, grazl. To jsem ingoroval, slapl na plyn a nas terenak vyrazil jako strela ... objel jsem ho a 200 koni pod kapotou se hnalo kupredu ... nemel sanci. Pak ale zacalo silene prset ... sterace nestacily, cesta se behem dvou minut zmenila v reku ... tak jsem pribrzdil - nema cenu kvuli par peso nabourat, ze... auto nas zase dojelo ... a troubil a svitil ... tak jsem zastavil ... a ricic - indian nam prisel k okynku rict, ze se musime vratit a zaplatit jim a nechat se odvest jejich busikem. Vzhledem k pocasi jsme se s nim ani nehadali, chut na Bonampak nas presla ... a vratili jsme se. tolik Tony
Sbalili jsme se a vydali se na cestu do Villahermosy vyzvednout Indi. Cestou jsme dobrali benzin na mistni benzince. Ta funguje tak, ze vam Indian nacucne benzin z kanystru. O kus cesty dal jsme potkali dalsi benzinku, ktera nebyla na mape. Tam se Tony zeptal na cestu a brzy na to se ukazalo, ze na mape neni ani benzinka, ale vubec nic, protoze nemame mapu. Tony ji opet zapomel. Tentokrat nam ji ovsem pumpari zapreli, a vsichni nam suverene potvrdili, ze jsme si mapu odvezli. I ti, co tam predtim vubec nebyli.

Jeste jsme se stihli zastavit na pyramidach v Pomona. Zase pyramidy. Premnozili se tu jako v australii kralici. Navic jsme tam silene zmokli. A pak uz sup do Villahermosy. Tam jsme stravili nekolik hodin hledanim Indi, ale predevsim v hypermarketech, kde jsme nakoupili rohliky, ploutve, kure a stan. K tomu nam stacilo jenom pet nakupu ve trech ruznych kramech.

Kdyz jsme vyrazili smerem more, byla uz tma. Chteli jsme dojet az na pobrezi, ale pozdni hodina (bylo skoro deset, tj. meli jsme uz davno spat) a dest nas zahnaly do hotelu. Majitelka puvodne chtela 450, ale Tony prohlasil, ze mame jenom 300 a tak jsme spali za 300.

Rano me Tony donutil jit behat, ale nastesti jsem o neco trenovanejsi nez on, takze nohy bolely nakonec jeho. Ha ha, tomu neverte. Je pravda, ze smolda beha jako kralik, ale ze by mne bolely nohy, to si fakt nepamatuju... A pak uz sup k mori. Djo, more, proc nebyblime u more. Jedno koupani v rybarske vesnicce a sup do mestecka na plaz. Cestou jsme bohuzel prejeli pres dva mosty, kde nas zkasli. Ale na druhou stranu, uz jsme tu nasli i mosty zadarmo. Na plazi jsme si chteli dat rybu za 80, ale Kubis nas zahnal do restaurace, kde meli satelitni TV a fotbal, kde ovsem byla za 220. Ale stala za to, byla vyborna. Dojem fotbalu vsak trosku zkazila mistni kapela, co delala hrozny kraval.

Po fotbale jsme se koupli a vyrazili hledat ubytovani. To se ukazalo jako problem. Prestoze v Bonampaku meli Indiani asi sto kempu, tady se na slovo kemp tvarili, jako bychom spadli z Mesice. Tak jsme alespon zastavili na dalsi koupacku. Ta byla vyborna, jenomze tam Indi zapomela boty, coz zjistila o padesat kilometru dal, takze jsem si na tom miste koupacku dnes rano zopakoval. Indi vsak boty nenasla. Mimochodem, za odlivu tam padesat metru od brehu bylo mistecko, kde bylo vody po kotniky. Za prilivu tam bylo aspon po pas.

Kubis se s nami nevracel a vyrazil palit fotky. Ale asi moc prilozil, protoze cedecko neslo precist. Takze jaksi neuspokojive rano. Ted jsme v krasnem kolonialnim meste Campeche, zapsanem na seznamu Unesco. Je tu docela teplicko. Ale Kubis toho nedbal a s nasazenim zivota spalil fotky a tentokrat uspesne. Tony dela ucetnictvi, takze nas asi zdani. I kdyz my jsme s Kubisem ve ztrate, takze asi budeme zadat o navraceni preplatku dane.

To je pro dnesek vse, musim koncit, neb zase jedeme kouknout na nejake kraliky... co to placam ... pyramidy.

7.7.06

Uprostred dzungle

jsme narazili na internetovou kavarnicku ... zajimave, tak jsme hned zaskocili... Ale vezmu to zkratka, Honza je nejaky netrpelivy, pry jsme internetovy zavislaci ...
Ze San Cristobalu jsme vyrazili na zapad, z 2 tisic metru klesli zpatky do horkeho pekla ke Kanonu Sunidero ... turisticka atrakce, chteli stovku za projizdku na clunu, ale stalo to za to. Kanon je neskutecnej - skaly se vzpinaji vic nez kilometr nad hladinu, clun svistel 40 km v hodine az jsme si museli drzet klobouky. Celej ten spas trval dve hodiny, ale protahli nas kompletne po celem kanonu.
Odpoledne jsme vyrazili na velkou okruzni jizdu okolo Chiapasu po Guatemalske hranici. Je to tak 700 km dzungli ... po ceste jsme se zastavili na vodopadech ... ale byla to jen hneda voda stekajici po kamenech ... navic za to chteli vstupne, ale za tohle jsme se rozhodli nezaplatit.
Popojeli jsme asi 200 km, na posledni benzince nabrali plnou a vyrazili ... uz se smarakalo, tak jsme na noc zajeli do narodniho parku nadhernych lagun Montebello a prespali na brehu. Ani nas moc nezrali komari. Rano jsme prohledli laguny - je jich asi 30, my videli cca 10 nejhezcich, nadherne modra voda, perfektni koupani, i kdyz od jedne nas vyhnali strazci, ze se tam koupat nesmi (ale meli to zase jen spanelsky:)
Pozde odpoledne jsme se rozhodli jeste jednou odbocit z hlavni silnice, tentokrat na vodopady Las Nubes. Bylo to 12 km po nezpevnene ceste, nase terenni auto melo co delat, Kubis to chtel otocit (abychom neplytvali benzinem, ktery jeste budem potrebovat, neb k nejblizsi pumpe to mame par set km). Zastavili jsme v jedne vesnicce, ja sel vyjednavat pujceni koni ... ale zbytek vypravy zjevne nesdilel me nadseni pro lichokopytniky. Zacali stavkovat, Honza prohlasil, ze na tom nikdy nejel a chtel aby to tak zustalo i do budoucna, Kubis mu sekundoval a take hajil sve konske panenstvi.
Tak nakonec autem ... Dojeli jsme k velke a divoke rece, na kajak uplne idealni... nebyt toho, ze dole to trochu splouchalo. Takova mensi Niagara. S Hozou jsme resili, jestli by se to dalo prezit, kdyby to tam cloveka vtahlo ... dosli jsme k zaveru ze jen zazrakem .... pak jsme poposli asi 1 km po proudu a uvideli dalsi kaskady, 10x vetsi nez ty predchozi. Tohle uz by byla tutovka ... Nakonec se nam otevrel vyhled do udoli ... dzungle na desitky kilometru vsemi smery. Nadhera... pockejte az uploaduju fotky, to se pokochate.
Vecer uz jsme nechteli moc jezdit po silnici ... dost se tu pres zelene hranice pasuje - hlavne lidi - a jako vedlejsak si prej paseraci davaji i nejake to prepadeni ci unos. Tak jsme to zapichli v jedne dedine po ceste, hotel byl za 50 pesos za holomistnost - svabi, komari a svrab v cene.
Tomu se nedalo odolat ... Rano jsme si privstali a dali 300 km podel hranic ... cestou jsme videli jak se vsude myti dzungle a vytvari pastviny ... druh Homo Sapiens je horsi nez termiti.
Kolem jedenacte jsme dorazili na breh hranicni reky s Guatemalou, odkud prevoznici vozi lidi 30 km k ruinam Yaxchitlan. Ukecali jsme to za 450 a jeli se juknout na jedno z nejzachovalejsich Mayskych mest - bylo ukryte v neprostupne dzungli az do roku 1946.
Cestou zpatky jsme zmokli v tropicke bouri ... U auta pak Kubis dostal hlad, tunaka se mu zachtelo. To jsme mu s Honzou razne vetovali a tak se zoufale pustil do tyden starych rohliku, co jsme predevcirem davali potulnemu psovi - a ani ten je nechtel. Az je zdarne pochroupal, tak jsme v baglu nasli vcerejsi :)
Pozde odpoledne jsme chteli dat jeste Bonampak, ale tam zmetci chteli 70 peso/osoba za cestu busem 9 km k ruinam ... tak jsme jim podekovali a rano tam zkusime zajet sami nasim autem.
Nasledne jsme se vydali v dzungli hledat internet ... cestou jsme narazili na dalsi vodopady (jsou tady vsude) ... a nakonec uspeli. Jsme uprostred dzungle a je tu nejaka vesnice - 15 000 obyvatel - ale je to dira jako do ...  Pred chvili kubis upytlacil par bananu primo z palmy. Ted obhlizime na satelitnich snimcich teto oblasti kam se zitra vydame ... nicmene na vecer jedem do Villahermosy vyzvednout Indi.
Vsichni jsme OK, mame se fajn a uzivame si to...
 
 
 
 
 
 
 
 
P.S. Macety uz mame dve :)

4.7.06

San Cristobal de las Casas

Levicovy Lopez Obrador prohral cca o procento volby. Tak hned zpochybil vysledky. Mluvi se tu sice spanelsky, ale jinak mi to pripomina CR :) ... Cekame jestli bude nejaka demonstrace, stavky nebo jine spasy, zatim relativni klid. I tak jsme si dnes radeji koupili macetu :) .... /po tehle vete se urcite nase maminky doma desi, tak je uklidnime, macetu neplanujeme pouzit ... je jen tak pro strycka prihodu - navic byla desne levna a s bajecnou kozenou pochvou, to neslo nekoupit/.

Jinak k prubehu cesty... v Ocosingo nas chytla silena bourka, tak jsme nakonec z internetove kavarny zapadli rovnou do prilehleho hotelu, byl docela luxusni a levny (500 Kc deleno trema). Vecer koukali na televizi na vysledky voleb, bylo tu to desne tesny. Rano jsme se pospali, pak vyrazili na detailni obhlidku mesta ... nebylo moc na co koukat, takove line mexicke malomesto.
Jen na namesti sroceni lidu, sel jsem to obhlidnout ... a uvidel v akci nefalsovaneho "prodavace deste" - chlapik tam pul hodiny mlel jak pojistovak, zblbul lidi a pak jim prodal za 20 pesos par susenejch bylinek, zarucene vyzene vsechny parazity a procisti travici trakt docista docista. Zjevne s tim tady ale maji lidi problemy (doktor tu neni a kdyz jo, tak silene drahej, nemocenskou nikdo nezna), tak to fakt kupovali...
Pak jsme vyrazili na vykopavky Tonina. Prekvapive velike - a to o nich do roku 1970 ani nevedeli. Jsou rozlehle a impozantni - a silene do kopce. Navic nas potesili, klukum jsem ukecal vstup na ISIC gratis, takze uspora. Areal byl opusteny, byli jsme tam skoro uplne sami, bylo pod mrakem, parada. Uzili jsme si tam bezva 3 hodinky, nez jsme to cele prolezli. Byly tam prekvapive rozlehle sklepy/katakomby, nejake zachovale nastene malby (zachycujici popravu zajatcu) a fresky. Nahore na vrcholku foukal prijemnej vetrik, pohoda....

Pak jsme odjeli do San Cristobal, a mirili jeste na jedny vodopady. V mape byly. Ve skutecnosti vsak nikoli. Jen tam byla dira do zeme, takova nase Macocha ... a dole to trochu splouchalo. Aspon jsme ale videli absolutne ruralni vesnice, sami inidani, kdyz jsme se ptali na cestu, tak jsme zjistili, ze ani nemluvi spanelsky ...
I kdyz tezko rict, jestli jsme byli vetsi atrakci my jim nebo oni nam. Kazdopadne na nas koukali divne, tak nejak ne uplne pratelsky. Dali jsme veceri (extralevna a dobra) a vypadli zpatky do San Cristobal, kde jsme ukecali v jednom relativne luxusnim penzionku, ze jim sice nedame 400 pesos za bungalow, ale ze tam klidne zakempujeme .... pry jo, za 50 pesos.

Dnes rano prohlidka rozlehlych a bohate krapnikove vybavenych jeskyni ... pak jsme udelali megatrzbu prodejcum suvenyru ... nakoupili jsme mistni kosile, sombrera etc ....
Na mesto jsme planovali jen par hodin, ale zkejsli jsme tu do vecera. Je to tu hezke, pohodove a maji tu internet .... vecer se zase chystame zaklepat na dvere penzionu :) ... snad nas nevyzenou.

Posledni komentar si zaslouzi snad jen muzeum Mayske mediciny, kde jsme neverili vlastnim ocim ... tady se leci PepsiColou (krouzivymi pohyby flaskou okolo bricha), pripadne slepici okolo hlavy (to vyhani zle duchy). Povera na poveru ... a tvari se u toho desne spiritualne ... no, ja radeji vsadim na Paralen ... coz mne vede k poslednimu bodu dnesniho zapisu.... posadka je 100procentne fit, nalada je dobra, mame se fajn a uzivame si to ...

2.7.06

Palenque az Ocosingo

Rano jsme si privstali - uz okolo osme jsem behali po kempu, zatimco saman jeste nekde lital na oblacich - soude z jeho blazeneho usmevu a vyrazili znovu objevovat Palenque. Kubis chtel jet autem, lenochod, ale kempovali jsme jen kilacek od vykopavek, tak musel slapat. Panove podle planu zapadli do dzungle 200 metru od oficialniho vchodu, ja mezitim na vratnici rozjel diverzni akci "tisic a jeden dotaz", kterou jsem na par minut zabavil straze. Pak jsem je vyrazil hledat do arealu ... ale misto na kluky narazil na dalsi tucet hlidacu, kteri chteli videt mou vstupenku. Drze jsem jim odpovedel, ze jim ji neukazu ... oni na to proc ... a ja protoze zadnou nemam. Docela se vytocili :) ... ale pak jsem jim mavl pred nosem ID kartou z univerzity a zmlkli ... Vratil jsem se zpatky k brane a tam uvidel Honzu s Kubisem jako zajatce ... marne ukazovali vcerejsi vstupenky ... Sli jsme zpatky do muzea koupit dnesni listky a zjistili, ze je jeste zavreno ... tak proto jim bylo jasne, ze nemuzeme mit vstupenky :)) - to se jim to pak chyta...
Vzali jsme to busikem k hlavni brane, kde si kluci koupili listky a ja pruvodce ... za moc nestal (rozhodne ne za 100 peso, co jsem do nej investoval), ale za ty dve hodinky prece jenom neco rekl...
Hlavni plaza byla stejne uchvatna jako vcera... po ranu nebylo ani vedro ... Bylo to uchvatne, fakt velkolepe ... Zkousel jsem si to predstavit jaky to muselo byt pred 1 200 lety ... fakt impozantni. Vzdyt doted jsou vykopavky na 18 km ctverecnich ... Odkryto je jen nepatrne mnozstvi, ostatni je prikryto kypici dzungli... To je docela silene, to co by u nas rostlo sto let tady vyrasi za pet... Cele jsem to dukladne prolezl, dokonce jsem si odskocil do prilehle dzungle udelat nejake drobne vykopavky osobne :) ... ale zadne prevratne objevy se nekonaly ...
Kolem poledne uz bylo nesnesitelne vedro, tak jsme si s Kubisem dali osvezujici koupel ve vodopadu (nema se to, dela se to :) ... kdyz uz bylo po vsem, tak se objevil hlidac a zacal hudrovat ... a eskortovat nas z arealu ... ani nam to moc nevadilo, uz jsme stejne byli na odchodu ... jen jsme jeste potrebovali skouknout posledni skupinku chramu ... tam mne nechtel pustit, pry ze jsem mokry (saty mi spadly do vody) ... a hlidac nechtel uverit, ze se fakt moc potim :) - asi byl jeste nastvany za to rano ... Kubis mel saty suche, tak pro neho jsem to ukecal, ja sam musel dovnitr jeste jednou a jinym vchodem :) - ale zase jsem si dal o jednu koupel ve vodopadech vic nez Kuba. Hlidac mohl puknout vzteky...
Pak prohlidka muzea ... zajimave, ale nic svetaborneho ... a odjezd na vodopady. Bylo to jen 20 km ... odpoledne pak u bajecneho vodopadu Misol-ha, leharo ... po pul roce jsem si precetl ceske noviny (sice 2 tydny stare, ale to nevadilo) ... az nas to prestalo bavit, dali jsme malou speleologickou vypravu do nitra vodopadu ... perfektni jeskyne, po pas ve vode ... videli jsme dalsi vodopad uvnitr ve skale ... vedlo to ZA VODOPADY ... fakt perfekt...
V restauraci jsme si dali jidlo - ryby a hovezi steak (70 Ps za jidlo) ... cisnici se zjevne obavali nejhorsiho, tak si dyzko zapocitali rovnou do utraty :( Vecer jsme dali marias a pak zasquatovali v jedne plonkovni chysi ... v noci prisla bourka ale strecha z bananovych slupek (nebo co to bylo) kupodivu vydrzela vic nez eternit strechy na plazi pred tydnem. Brzy rano osvezujici koupel ve vodopadu a odjezd vstric dalsimu dobrodruzstvi ... pred odjezdem se tam ochomejtal nejakej typek a chtel 100 pesos za camping ... ale nebyl nijak vytrvalej, spis to na nas jen tak zkousel ... marne.
Znacka na mape nas zlakala do mista zvaneho Aqua Clara ... tedy pruzracna voda ... ale to byl jen marketingovy tah ... nebyly tam zadne vodopady ... jen koupaliste ... a nez se kluci vybatolili z auta, tak se probudil i hlidac a zkasnul nas o tricet pesos... Zajimavej tam byl akorat lanovej most pres reku, kterej vedl do vesnicky jako z praveku ... jenom chyse a okolo bananovniky... Tak jsme se podivali, jak kvete banan, par si jih utrhli ... ja navic empiricky overil, ze bananove listi je lepsi nez toaletak z Gigamarketu... Jinak ale ta vesnicka byla fakt silena, chatrce, par spinavych deti okolo co zebralo o pesa, rucne obdelavana policka kukurice a nejaka drubez co se prohani po dzungli ... nekteri ani nemluvili spanelsky.
Pak jsme vyrazili na Aqua Azul ... tedy Modra voda ... bajecne vodopady, ale uz moc turisticke ... vsude suvernyry, prodejci - deti mam otevrenyma okynkama div nevlezli az do auta... ale vodopady bajecne ... kouknete na fotky - expedice.myphotoalbum.com
Odpoledne jsme po klikatych cestach splhali do hor na jihu Yucatanu ... vrcholky, udoli a prikre srazy ... a vsude okolo toho destny prales ... fakt uchvatne... Ted jsme v poslednim civilizovanem meste - Ocosingo - nakoupime zasoby, vodu... dame internet, vypalime fotky a razime na dalsi vykopavky do dzungle ... Jinak, dneska byly volby ... docela zazitek ... tady se voli normalne na ulici ... staly se tady na to dlouhe rady jako za komancu na banany - a ted mi psala Indi, ze pry, jestli nevyhraje Obrador, tak burcuje lidi k nepokojum a demonstracim ... bude sranda. Demokracie tady jeste zjevne neni moc zazita...

P.S. K prirode ... je to tu uplne jine nez u nas ... silene tu vsechno roste. Kukurice ma urodu 4x do roka ... z kokosove palmy 3x rocne spadne 120 orechu ... to se pak clovek nedivi, ze se jim nechce moc delat ... navic v tom vedru ... to je tak akorat na siestu.
Jinak ovsem jak se posunujeme na jih, klesa cena ovoce ... banany jsme ted kupovali za 4 Kc za kilo, meloun stal 0.9 pesos ... Drahe jsou tu naopak brambory - videli jste nekdy v CR brambory 10x drazsi nez banany?
Fauna - taky zajimava ... dvoumetrovi hadi, krokodyli, zvire co vypada jako kocka s dlouhym rypakem ... a pak jesterka 40 cm velka kopie Tyranosaurus Rexe co beha po zadnich .... jo a rybicky, co okusujou plavce ... Jo, kdyz jsme u to ho plavani ... to je tady taky dobry. ... tady skoro nikdo neumi plavat. Kdyz jsem byl v Acapuclu, tak tam stalo pul milionu lidi na plazi do pasu ve vode - nekteri dokonce s plovaci vestou - a ja plaval v mori uplne sam. Co byste taky chteli, 20 milionu lidi v Mexico City nema jedinej poradnej verejnej bazen, tak kde se maji naucit plavat. Vysledek je, ze vsude na vodopadech vyseji cedule ve stylu Pozor voda, muzete se utopit ... coz nekteri taky delaji... Jo a kdyz se koupaji, tak div ne komplet obleceni. To nas uz prestalo bavit kazdych 20 min. se prevlikat do plavek, tak to berem na Adama ... Mexicane nechapou.

Z Villahermosy do Palenque

Z Villahermosy jsme se vystrachali az za tmy. Ona tady ta zhava koule zapada hrozne brzo a ve ctvrt na devet uz je cernocerna tma. Cekala nas cesta k vodopadum Aqua Blanca a opet jsme hledali ubytovani docela pozde. Cestou jsme se stavili u benzinky a udelali negativni zkusenost s mistnimi pumpari. Ten lump napred predstiral, ze toci za 100 pesos, prestoze jsme mu rekli, ze chceme plnou. Pak se preptal a my potvrdili, ze chceme plnou. On nam tedy ukazal, ze je tam 100, snuloval a natocil nadrz. Zpetnym vypoctem jsme zjistili, ze za tech 100 nic nenatocil a jen nas zkasnul.

Na druhou stranu v Aqua Blanca nam pralo stesti. Hotel ani kemp tam zadny nebyl, kdyz jsme vsak dojeli na konec silnice, cekala tam hospoda. Mistni strazny nam nabidl, ze muzeme prespat na terase. Vybalili jsme tedy moskytieru. Chvilku tam sice otravoval nejaky opilec, ale kdyz ho strazny zahnal, prodal nam dokonce i pivko. Znacka ideal.

Nez jsme s Kubisem rano vstali, vyrazil Tony na obhlidku okoli. My vstali o sedm minut pozdeji, kdyz se rozeznel jukebox a za jeho fanfar nastoupili zamestnanci do prace. No do prace, rozesadili se po okoli a cekali na turisty. Tony se vratil asi za hodinku s tim, ze je tam super jeskyne.

Kdyz jsme se nasnidalali, sbalili celovky a pripravili se k odchodu, zvedl se nahle od stolecku upilec ze vcerejska, slavnostne si odkaslal a chtel 45 pesos. Kdyz jsme se ho zeptali za co, vytahl listky a pry ze za vstupne. Mexico je holt pozirac penez. Lidi, kteri prodavaji listky na kdeco je vsude spousta.

Skoukli jsme vodopady, ktere sice byly pekne, ale dech nam nevyrazily (oproti tem minulym to bylo trochu splouchajici vody) a vyrazili do jeskyne. Ta ovsem byla uzasna. Moje celovka se osvedcila a osvetlila i ty nejtemnejsi zakouti. Nejlepsi na ni bylo, ze byla bez pruvodce, takze jsme si ji mohli v klidu vychutnat.

Z Aqua Blancy jsme se presunuli do Palenque, s jednemi z nejvyznamnejsich pyramid v Mexicu. Tam jsme dorazili asi ve tri. Bohuzel se strazcum nelibil cesky ISIC, takze jsme s K;ubisem museli zaplatit. Tony je lotr a ma kartu z Mexicke skoly, takze jeho dovnitr pustili zadarmo.

Palenque ma dve casti. Prvni jsou zriceniny pohlcene dzungli. Trosky budov obepinaji koreny, kolem rvou opice a nejaci broucci, kteri delaji ramus jako cirgularka. Stavby nejsou moc videt, ale i tak lze poznat, ze byly velmi pokrocile. Na to, ze mistni civilizace zanikla v osmem stoleti, jsme videli preklady oken a domy byly zjevne obytne.

Druha, vycistena, cast Palenque ovsem cloveku vyrazi dech. Budovy na vrscich pyramid maji zachovale strechy, jedna ma dokonce vezicku a clovek jen tezko veri, ze to neni patnacte stoleti. Takhle nejak se u nas stavelo ve stredoveku. Jen tady ty stavby staveli na umelych kopcich.

V o pul pate nas ovsem zacali strazni vyhanet a my se rozhodli, ze zitra pujdeme jeste jednou. Abychom se vyhnuli dvojimu zdaneni, vyhledli jsme si pro tento ucel cesticku pres plot.

Po navratu do auta jsme si nasli laciny kemp za 15 pesos a roztahli svoji moskytieru pod striskou. Kemp to byl vskutku stylovy. Nechybel "saman" a "spiritualni pruvodce" v jedne osobe, ktery za 100 pesos posila lidi do zavratnych vysin. Palenque je misto bohu a pomoci drogy zvanem Mescal (vyrabi se z jakehosi kaktusu a je pry 1000krat lepsi nez houbicky) se k nim muzete priblizit. Najdou se pry dokonce pruvodci, kteri turistum s vaznou tvari vypraveji, ze stavitele tech nadhernych staveb inspirovala stejna droga.

Vecer jsme se jeste vypravili do prilehleho mesta, abych nakoupili, zanetili a vypalili fotky. Posledni cinnost se ukazala jako problem, protoze v Palenque maji podivny zvyk, chtit za vypalovacku penize (coz jinde nedelaji), a to hodne penez. Nakonec jsme nasli misto, kde byla vypalovacka, ale pocitatac nebyl zprovozneny. Kubis pul hodiny caroval, a pak nabootoval Unix z kapesniho cedecka, a vypalil svoje fotky. Tonyho kartu vsak precist nedokazal.

Nakonec Tony vyrazil, jeste hledat jednu palirnu a nechat se ostrihat, a my s Kubisem sli nakupovat kure (vrchol dne) a vodu. Oboji jsme zdarne zvladli, i kdyz s vodou byl problem -- meli jsme nadobu od jine firmy. Nakonec se prodavac na neco zeptal, Kubis to ihned odsouhlasil (aniz by tusil o cem je rec) a transakce byla najednou proveditelna. O co slo, jsme pochopili teprve posleze, kdyz prodavac prinesl trychtyr a vodu nam do naseho neznackoveho barelu prelil. Inu konkurence je holt problem.

30.6.06

Palenque


Bajecne vykopavky ... fakt super. Historie uprostred dzungle... Jsme z toho uneseni ... Rano jsme byli na vodopadech Aqua Blanca, taky super ... az budu mit trochu casu, rozepisu se vic... Ted jen snad ujisteni, ze zdravotni stav posadky je stopro, nalada taky dobra, po financni strance zatim mame o neco nizsi naklady, nez jsme cekali ....
Tony
P.S. Porad mam problemy nahrat fotky primo sem, proto se podivejte na nase fotoalbum na adrese http://expedice.myphotoalbum.com

29.6.06

Z El Tajin do Villaherosy

Jak uz Tony slibil, hlasime se vam opet z Mexica, tentokrat z mesta Villahermosa. Vcerejsi vstup byl opravdu kratky, nebot nikdo nevedel, jak se to tam jmenuje. Mistni jmena jsou opravdu nevyslovitelna, nebot Mexicani po osvobozeni zmenili spanelska jmena na puvodni aztecka, mayska atp.

Inu, po odjezdu z El-Tajinu jsme se jeste stavili v Papantle, odkud jsme meli nejen dalsi primy vstup, ale nabrali jsme rovnez dva mexicke stopare, ktere jsme predtim potkali na prohlidce pyramid. Meli namireno smerem na Veracruz, stejne jako my, takze jsme jim nabidli pohodli nasi Toyoty. Kdovi, kdy se nejaky dobry skutek muze hodit, ze.

Po kratke jizde jsme dojeli k mori. Nadherna dlouha plaz, slunicko. Neodolali jsme a vykoupali se. Uzasna vodenka, sice trochu tepla, ale i tak o par stupinku studenejsi nez vzduch. Cestou dal na jih zapredl Tony se stopari rec a zjistil, ze chteji spat u tety a dohodl, ze bychom u ni na zahrade mohl kempovat. Po kratke zastavce na propecene kuratko (potrebovali jsme pronajmout gril, abychom upekli klobasy a nakup kurete bylo najemne) jsme jeste pribrzdili u jednech pyramid. Byly uz zavrene, ale stopari tam potkali strycka a nakonec jsme tedy misto u tety na zahrade nocovali u strycka, abychom pyramidy mohli skouknout rano.

Strycek byl chudy. Zachod a sprcha byly kbelikove, ale stejne jsme se radi umyli. Vecer jsme pak u piva vedli politickou ekonomickou debatu, ze ktere vyplynulo, ze by se asi mohl mit o neco lip, ale asi se mu nechce moc pracovat. Inu kokosove orechy tu padaji z nebe. Na jeho palme na zahradce se jich trikrat doroka urodi 120. Manga a aquagave mu hodi dalsich par pesos do kapsy. Ale i tak se mu nelibilo, ze ho cesaci berou na hul. Ale ocesat to sam a prodat na trhu ho nenapadlo. Ani slepice na zahradce nemel a remcal, ze nema stalou praci. Ale chudoba tu kazdopadne je, u nas zadni chudi lide nejsou.

Inu rano jsme skoukli pyrosky a vyrazili na nejznamnejsi plaz v celem statu Veracruz. Nijak nas nezaujala, ta vcerejsi byla lepsi. Vylozili jsme stopare a vydali se do Veracruzu. Maji tam moc pekne Zocalo. Nas ale nejvic zajimalo morske akvarium se spoustou rybicek, zraloku a podobnych potvor. Ten pohled na potencialni jidlo nas tak rozhladovel, ze jsme hned u vychodu zakoupili megabagetu. Dobrych padesat cisel mela. Ovsem tretina me s Tonym nenasytila, tak jsme si dali jeste jednu. Tim jsme se asi stali stamgasty, protoze tentokrat jsme dostali mnohem vic hranolek a kecupu. Asi o tom budou cele dny vypravet, ze jsme si ty bagety dali dve.

Hledani ubytovani po tme ovsem byl problem, kemp nikde zadny, mistni nas posilali na plaz, nebo na benzinku. Prvni je nejjednodussi, druhe nejbezpecnejsi, neb je tam celou noc ostraha. Na plazi ovsem foukalo, blizila se bourka. Nakonec jsme skoncili na podiu u mistniho fotbaloveho hriste. Pohoda. Akorat se spustila boure a prutrz mracen a i pevne vypadajici strecha se stala prutokouvou. Skoncilo to tak, ze Tony skaknul pro stan (protoze to navhoval uz za sucha) a my jsme stanovali pod strechou.

Rano sice stale poprchavalo, my vsak stejne vyuzili pritomnosti more a vykoupali se. Suchozemci holt nejsou na podminky u more narocni. Pak jsme se vydali smerem k jakemusi mestu se zcela nevyslovitelnym jmenem, ktere vam tedy neuvedu. Cestou jsme se stavili na nadhernych vodopadech a rybce k obedu. Moc to licit nebudu, fotky jsou v galerii. Noc ve meste byla uzasna, prvni v hotelu. Sprcha! Postel! A vecer jsme jako spravni informatici stravili u Internetu.

Dnes jsme si jeste to nevyslovitelne misto prohlidli, a zacli se presouvat do Villahermosy. Cestou jsme se zastavili v nejakych vykopavkach v La Venta, kde vubec nic nebylo. Ale pomohlo nam to vysvetlit nadherne muzeum ve Villahermose. To je kombinace zoo, se sochami z La Venty, vystavenymi ve volne v prirode, v hotove dzungli. Nadhera. Olmecke vytvory v prirozenem prostredi. No a ted jsme tady u Internetu a vymyslime kam dal.

Pro blog expedice, Honza Smolik, Villahermosa

28.6.06

Zijeme a je nam blaze, jen nemame dnes cas na internet

Dva dny jsme se neozvali, nebyli jsme na internetu. Pozdeji to rozepisu vic, ted jen ve zkratce ... z El Tajin k mori (bajecne koupani), pak na jih ... jedno male malomestecko, kde jsme se vetreli na noc ke strejdovi jednoho naseho stopare :) ... dalsi den posun jeste niz, navsteva Veracruz.... vecer nocovani na plazi ... dnes bajecne vodopady a pak presun do Coatzacal (nebo tak nejak)...
Vsichni zdravi, v poradku a dobre nalade...

26.6.06

El Tajin - aneb bajecne pyramidy

Tak nas vylet zacal dobre. Misto v sobotu jsme ze zazivacich duvodu nekterych clenu vypravy vyrazili z D.F. az v nedeli. I kdyz, vlastne to nebyla jenom zelena stolice (dusledek grilovacky ze ctvrtka), co nas zdrzelo, je pravda, ze po luxusni promocni party - na kterou nas v patek propasoval Honza - a kterou jsme poradne rozjeli a ukazali Mexikancum, jak se slavi titul :-) ... jsme v sobotu vstavali az k polednimu. V nedeli jsme si ale uz privstali, sbalili se (a vyslechli si pani bytnou, ktera byla moc rada, ze nam vidi zada:) ... a vyrazili na severovychod.
S malou zastavkou v centru Mexico City, kde jsem musel sehnat pametovou kartu do meho pujceneho digitalu. Obesli jsme vsechny frcy (koukal jsem se, jestli tam nekde neuvidim v nabidce muj fotak) ... a nakonec usmlouvali MemoryStick 128 MB za 150 pesos (novej stoji 500). Jenom perlicka, na te karte jeste byly fotky puvodniho majitele - a posledni fotky byly z centra mesta ... katedrala a tak ... asi ho potkal stejny osud jako mne :) ... zlodeji tady hold vytvareji docela fluktuujici cerny trh.
Cestou na El Tajin jsem na benzince chvili pomahal jednomu zoufalci spravit motorku - uplne jse se videl na jeho miste ... a pak ho svezli 100 km do nejblizsiho mesta. Do El Tajin jsme dorazili v podvecer, uz bylo zavreno, nicmene jsme si aspon vyhlidli misto, kde vecer slozime hlavu. Pak jsme odjeli do blizkeho mestecka Papantla, dali jsme veceri, cournuli se po hlavnim namesti a prilehlych ulickach a vratili se zpet k vykopavkam. Bylo vedro, tak jsme postavili jen vnitrni moskytieru stanu a zalehli ... bajecne jsme se vyspali (bylo fakt teplo, vecer jsme usinali jen v trenkach, v noci pak pres sebe hodili spacak .... jen rano desne rvali papousci a padla rosa). Tak jsem vstal v 7 rano a dal si neoficialni navstevu pyramid (pres plot :) ... bajecnej pocit, byl sem tam sam ... jen slunce olizovalo vyrcholky pyramid. V devet oficialne otevreli, tak jsem tam sel podruhe. Vstupnemu jsme se elegantne vyhli s moji prukazkou profesora a studentskymi prukazkami kluku (i kdyz oficialne je gratis vstup jen pro Mexicke studenty a ucitele... ale to se nejak ukecalo...:)
Pyramosky byly za slunce jeste hezci .... fakt super. Ale pak zacalo byt fakt vedro ... kolem jedenacte uz bylo k nevydrzeni ... tak jsme jeste nakoupili par suvenyru a vyrazili. Ted jsme ve meste doplnili zasoby v supermarketu a razime k oceanu ... a pak doprava - na jih smer Veracruz. Jestli cestou narazime na nejakou fajn plaz, tak tam prenocujem...
P.S. Nejak se sem nepodarilo vlozit fotky, tak se podivejte do naseho fotoalba ... tam jsou nahrane...

22.6.06

Pětitisícovka padla!!!!!

5 286 m.n.m. To je výška hory Iztaccihuatl /zkracene Izta/. Nahoře věčnej sníh a kosa jak z nosa. Tam jsme se chystali ... Plánovali jsme to na 3 dny. První den přespání na Paso de Cortéz (sedlo mezi Popocatepetl a Izta), druhý den výstup do výškového tábora, třetí den útok na vrchol.
Počasí nám nepřálo, když jsme se v neděli večer šplhali v serpentinách na Paso de Cortez tak nás zaskočila průtrž mračen. Takovou bouřku jste snad ještě neviděli. To nám na náladě moc nepřidalo. Takže drobná změna plánu - místo přespání v horské chatě (kam bychom se v tom lijaku asi nedostali) jsme nakonec ukecali nocleh na zemi v turistickém centru přímo v Paso de Cortez. Ráno se však vyčasilo, počasí jako v pohádce, tak jsme zaplatili (20 peso za osobu a nocleh + 10 peso za každý den v NP) a vyrazili.
Z Paso de Cortez cca 8 km do La Joya (tam končí cesta), odtam do hor. Docela zabiracka. Hned po prvnich minutach nam doslo, ze to nebude zadna sranda. Chybel kyslik. Clovek marne lapal po dechu. Bylo to silene do kopce. A k tomu jsme navic byli nabaleni jako Deda Mraz pred Jolkou. Na vulkanech neni voda, takze jsme tahli 15 litru vody, jidlo, vybaveni, obleceni a pro vsechny pripady i stan. Nakonec jsme odpoledne dorazili k horskemu pristresku (refugio) Grupo de los 100/ Refugio 13, kde jsme se usadlili. Kubis velmi spatne snasel vysku, tak si sel lehnout, zbytek vypravy se rozhodl pro pruzkum bojem - vyrazili jsme k nejblizsimu petitisicovemu vrcholu. Dve hodiny jsme se skrabali nahoru sutovym polem, nasledne pak lezli po skalach a prekonavali prvni snehove jazyky. Nakonec jsme ale stanuli na Las Rodillas (5 050 m.n.m). Prvni petitisicovka padla. Bajecnej pocit.
Zacalo se kazit pocasi, tak jsme dalsi pruzkum odlozili a vratili se za Kubisem. K veceri jsme dali bramborovou kasi s tunakem a zalehli. V noci prisla snehova boure a prvni zdravotni krize. Asi jsme to s vystupem prvni den prepiskli, v noci jsem se vzbudil a bylo mi hrozne. Bolela hlava, bylo mi na zvraceni, prujem jak po zkazenych vajickach a nesnesitelna bolest bricha. Honza mel teplotu a bolest hlavy. Nasadil jsem Ibuprofen a Imudium ... a usnul. Rano jsem se podivoval zazrakum moderni mediciny. Byl jsem jako rybicka. Honza taky. Jen Kubis stale nejak laviroval, tak s nama dal par metru naseho vystupu (aby si taky aspon dal tech pet tisic) a vratil se dolu. My dva pokracovali k vrcholu. Bylo to vyrazne slozitejsi nez vcera, napadl snih a komplikoval lozeni po skalach.
Konecne jsme se vydrapali na vrcholky ... odtam to vypadalo na pohodovou hrebenovou turu. Kdyz uz jsme se dohrabali na vysneny vrchol, vynoril se pred nama dalsi vrcholek, o neco vyssi. Zakleli jsme a pustili se do dalsiho boje.... sotva jsme tam vsak dolezli (v nekterych strmych usecich jsme davali prestavku kazdych 10 kroku, protoze vic se v tom ridkem vzduchu nedalo) ... tak se pred nama vynoril dalsi kopec ... dost vysoky ... a k tomu jeste od nas oddeleny hlubokym a sirokym ledovcovym udolim. Honza zacal mit zajeci umysly ... ale nakonec jsme se vyhecovali a pustili se do toho .... dolu to slo dobre, to jsem to sjel po zadku :) - konecne jsem si uzil trochu zimnich sportu, po pul roce v Mexiku uplnej zazrak - pak prisel narocnej vystup. Uzouckej hreben (misty jen pul metru) - na obe strany propast par tisic metru ... k tomu unava a horsici se pocasi.... Nicmene po dalsi hodince tvrde driny jsme vylezli na misto, odkud uz to bylo vsemi smery jenom dolu. Vrchol Izty 5 285 metru byl zdolan. Okolo vsude snih, vyhled do zamrzleho krateru a chumacu mraku. Sestup byl rychlejsi, ale i tak jsme se do La Joya dostali az pozde odpoledne. Utahani jak vozejk, ale spokojeni. Stalo to za to...

Tak to byl Tony a takhle to videl Honza


Devatenacteho cervna se probouzim v Paso Cortez uy v pet hodin. Jet lag stale funguje a dale se mi spat nechce. V 6:30 vychazi slunce a me se naskyta uzasny vyhled. Snazim se vytahnout fotak, pri tom vsak budim Kubise, ktery mi ho hned zabavuje a vyrazi fotit.

Vstavani, baleni a snidani nam ovsem trva dost dlouho a tak do auta nasedame az nekdy kolem devate. Ceka nas cesta do La Joya, odkud vede cesta nahoru. Cestou zjistujeme, ze ani all-terrain Toyotaneprejede vsechno a na kameni malem utrhneme vyfuk. Nastesti to prezil.

Z La Joya vyrazime asi o desate. V kopci se sice mirne zadychavame, nicmene obtize s vyskou nemame. Jen Kubisovi stoupani moc nejde a tak mu odebiram vodu a jidlo, aby mel cestu lehci. Stezka stoupa jen mirne a vede pres tri portilly (brany), kde meni smer a jde po jinem svahu. Jdeme o neco rychleji, nez predpoklada pruvodce stazeny z Internetu, nicmene na kazde portille odpocivame. Pri treti pauze jasne citim, ze jsem se trochu precenil, kdyz nesu stan, Kubisovu vodu a mam jasne nejtezsi batoh. Moc se mi slapat nechce. Nicmene nakonec se objevuje kamen s "bulls eye", od ktereho to ma byt k chate Grupo de la Cien, kde mame nocovat, blizko. Dal je ovsem cesta ponekud zmatecna a chatu musime hledat.

Chata je hotovy luxus. Plechova stavba ma na kazde strane tripatrovou palandu. Uprostred je stolek plny jidla a vody od predchozich vyprav. A to vsechno mame sami pro sebe!

Rychle do sebe cpeme tunaka s houskami a protoze mame dost sil vyrazime ja, Tony a Indi na "prochazku" smerem k nejblizsimu z vrcholu, s tim, ze tam bud dojdeme, nebo ne. Stoupani nam docela jde i kdyz ve vysce temer 5 000 metru se zadychavame. Viditelnym meznikem na ceste je velky kriz. Jak se k nemu blizime, vidime u chaty dalsi dve postavy. Jedna ma na zadech velky batoh, druh ajde na lehko. Jsou rychlejsi nez my a tesne pod krizem nas dohaneji. Mame docela stesti, jsou mistni, znaji to tu a navadeji nas na spravnou cestu. Sami u krize konci a vraceji se, my pokracujeme a zanedlouho se dostavame na "kolena" - jeden z vrcholu. Na nem je podivna zricenina jakesi konstrukce, kde si nechavame zasobu vody na zitrejsi vystup. Pod nami je jezirko, pred nami dva vyssi vrcholy. Podle jejich poctu se domnivame, ze ten vzdalenejsi je nas cil. Cesta z chaty nam zabrala asi dve hodiny.

Sestup je mnohem pohodlnejsi, jen Indi se na skalach trochu boji. Nikdy nic takoveho nedelala.

Kratce po navratu se zatahuje, zacina prset a padaji kroupy. Jsme radi, ze jsme se vratili a nepokusili se jit dal. V noci pak zacina snezit a psi pocasi vydrzi dlouho do noci.

Davame si veceri a jdeme brzo spat. Uz asi o pul desate. Ja mam trochu horecnaty pocit, ale rychle to prechazi. Noc ve vysoke vysce snasime ruzne. Nekomu je zima, nekdo ma prujem, nekdo spatne dycha, ja jen nemuzu spat. Asi jsme to s namahou trosku prepiskli.

Rano jsme vsak ja s Tonym pripraveni na utok na summit. Kubisovi se z nedostatku kysliku toci hlava, Indi se nikam nechce. Tak je nechavame dal spat s tim, ze nam maji zabalit a pak pomalu vyrazit dolu.

Sami jdeme na lehko. Vodu mame na ceste, takze si bereme jen susenky, lentilkz, konzervu tunaka a jednu mistni housku. Na posledni chvili se rozhoduji jeste pribalit Ibalgin proti bolesti.

Pocasi je vyborne, obloha modra. I strycek Popo se ukazuje v cele sve krase, zahaleny do bile snehove roby. Cesta ke krizi nam jde vyborne. Uz nemame problemy s dechem. Tuto cast cesty nas doprovazi Kubis, ktery se jeste neaklimatizoval a ten sotva popada dech. My postupujeme rychle , abychom se dostaly na slunicko, ktere ve spodnich castech jeste neni.

Kousek pro krizem nas Kubis opousti a my zaciname splhat po skalkach, ktere od vcerejska zapadaly snehem. Musime byt opatrni, abychom neuklouzli. Nahoru to vsak jeste docela jde, desime se ale sestupu. Tise doufame, ze do te doby snih na slunicku odtaje.

Na vrcholek, kde jsme byli vcera, se skrysi vody dorazime po hodine splhani. V polovicnim case nez vcera. Aklimatizace ukazuje svuj vyznam. S prekvapenim zjistujeme, ze navzdory snehu vsude okolo je nase voda stale kapalna. Rychle otevirame jdenu flasku a ziznive pijeme. Po par locich se primo pred nasima ocima zacina voda menit v led. Pevnych kousku rychle pribyva. Jedine vysvetleni, ktere nas napada je, ze voda mela zezdola vetsi tlak a nahore v mensim nezmrzla. Kdyz se po otevreni lahve tlaky vyrovnaly, zacla dohanet, co predtim nestihla.

Nechavame vodu v zavetri na slunicku, aby se pokud mozno ohrala a pokracujeme smerem k dalsim vrcholum. Jde se nam jeste dobre, akorat me boli hlava. Nejspis od rymy, ale i vyska ma asi svuj podil. Prvni vrcholek vsak mijime snadno.

Cesta na druhy je o neco narocnejsi. Svah je prikrejsi a z casti pokryty snehem. V tehle vysce se mym nozickam moc slapat nechce. Navic me boli hlava. Co chvili zastavuji, abych nabral dech a zastavil buseni v me hlave. Ale vidina dobyti vrcholu me pohani. Jeste jedna zatacka, podlednich par kroku a jsme tam. Zaplavuje me vlna euforie. Tu vsak rychle brzdi Tony, ukazujic o kousek dal, kde je jeste jeden kopecek, ktery je uz na prvni pohled jasne vyssi, nez ten nas. Takze falseny poplach. Beru si alespon Ibalgin na boleni hlavy.

Ted uz se mi vubec nejde dobre. Z casti za to muze vyska, z casti ztrata moralky. Musime prejit velkou snehovou plan. Je to skoro rovinka, ale kazdy krok je hrozne namahavy. Citim mravenceni v rukou a mam strach, abych mel silu na navrat. Sotva se plazim, nikam se mi nechce. Tony me vsak presvedcuje, ze uz je to jenom kousek. Plan je u konce a my musime prejit po jakemsi hrebinku. Mel bych se pekelne soustredit, abych nespadl, ale moc mi to nejde. Jdu na automat, ten vsak nastesti funguje spolehlive. Upati skaly, kam se potrebujeme vysplhat je dalsi snehove pole. Nastesti se neborime a muzeme jit skoro primo. Prichod ke skale sice znamena stoupani a skrabani se po kamenech, psychicky je to vsak pro me uleva. Zacinam opet doufat, ze to dokazu. No a najednou jsme nahore a neni kam stoupat. Zkraje pocituji jen ulevu, radost prichazi pozdeji. Jedine co nas mrzi jsou mraky. Celou cestu byla modra obloha, prisly az ted. Na chvilku se vsak trhaji, takze vrcholove foto nakonec udelat muzeme. Cesta z chaty nam trvala necele tri hodiny.

Posilnujeme se lentilkami, coz je jedna z mala forem ciste cokolady, kterou tu lze koupit. Mraky nas trosku strasi, a tak se rychle zaciname vracet. Jde se nam lehce, ani hlava me neboli. Tony dokonce vyuziva snehove plane a klouze se kus cesty po zadku. Cestou nas sice pribrzdi dva kopecky, kde nam to moc neslape, ale oproti ceste tam se citime fajn. Na posledni vrcholek se nakonec neskrabeme a traverzujeme primo ke stezce pro sestup. Je to sice o neco technicky narocnejsi, ale setrime si kopecek. Mame stesti, ze hodne snehu roztalo, takze cesta kolem krize je schudna. No a pak uz jen zaverecny sebeh po prasnem poli a snehu, kde se napul klouzeme a jsme bezpecne zpatky v chate. Navrat - hodina a tri ctvrte.

Cesta s batohy dolu je pak uz pohoda. V klidu obedvame tunaka z konzervy a teprve asi po hodine opoustime chatu. Bez vody se nam jde snadno, navic je tu vic kysliku. I tak se parkrat zastavujeme, neni proc spechat.

Vsimame si zajimaveho chovani pocasi. Na jedne strane hory je hezky, na druhe osklivo. Obcas se mraky pokusi horu prelezt, ale jsou nemilosrdne rozmetany vetrem hezkeho pocasi.

Dole nam Indi oznamuje, ze na nas cekaji teprve hodinu a pul. Navrat do D.F. pak probiha v klidu, jen vojak se samopalem u zavory nad Amecamecou nam prohledava prostor pod nohami, jestli tam nemame zbrane. Kufr auta s batohy ho vsak vubec nezajima. Inu Mexiko.

Přílet a první dojmy

Mexico city uvítalo nové tváře docela stylově. Cestou z letiště nás chtěl jeden policajt pokutovat za neexistující dopravní přestupek (viděl cizince, tak to zkoušel - ale stačilo klasicky ho ignorovat a jet dál). Kluci byli celkem překvapeni tím, jak to tady vypadá ... ale jinak v pohodě. Odpoledne jsme se vydali do centra na první průzkum. A další tradiční Mexická záležitost - v přeplněném metru mi ukradli digitální foťák :( ... To nasere. Tak nakonec ho Mexičtí zloději přece jen dostali ... a to jsem se o něj tak statečně porval. Teď k té krádeži -  fakt ukázkovej případ. Ještě těsně předtím jsme na tohle téma vtipkovali, celou dobu co jsme se tlačili v metru jsem hlídal Kubisův batoh, kde ten foťák byl ... a přesto, když jsme vystoupili, tak tam nebyl :( ... Teď řeším, jestli tady koupit novej (ale elektronika je tu dost drahá), nebo jestli nám vystačí Kubisovo dělo za 40 000 ... o které teď má docela strach a nechce ho nikam moc brát ani ukazovat. Jinak k výletu - zkoukli jsme Zocalo (hlavní náměstí), vykopávky hlavního chrámu, muzeum ... cestou domů koupili plynovou bombu na vařič. Večer byli kluci utahaní (časovej posun + náročná cesta) tak zapadli do hajan.
V neděli jsme vyrazili do Teotihuacanu - hlavní atrakce Mexico City - pyramidy cca. 40 km SV od města. Cestou jsme truchu zakufrovali (ani neskutečně drahé placené dálnice (2 Kč za km) tady nemají dobré značení, tak jsme neodbočili a zajeli si cca 40 km). Nakonec jsme k pyramidam dorazili netradičně od severu. Byla neděle, tak vstupné grátis, platili jsme jen 45 peso parkovné. Pyramidy byly pořád stejné (už jsem je viděl potřetí, tak mne to tak nevzalo), Kubis hodně fotil. Večer jsme vyrazili na Iztaccihuatl (3. nejvyšší hora Mexika - dvojče Popocatepetlu).